Jaboud: Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky

Některé Jaboudovy vzpomínkové povídky už v minulosti vyšly ve víkendových přílohách různých periodik. Pro knižní vydání byly zcela přepracovány, upřesněny a doplněny bohatým obrazovým materiálem. Jiné vzpomínky v knize vycházejí úplně poprvé.

Velkou předností knihy je samozřejmě fakt, že jednotlivé kapitoly knihy tvoří autentické vzpomínky na všední život v Praze v letech 1944 až 1958. Autor otevřeně vzpomíná na svého svérázného otce, bez příkras popisuje nejrůznější klukovské zážitky. S pomocí svěžího vyprávění rychle a příjemně porozumíte některým všedním historickým souvislostem z období lidově demokratického Československa.

Padesátá léta v Československu, to nebyly jen pracovní tábory a monstrprocesy, ale také všední život, který tato kniha živě popisuje z pohledu jednoho pražského kluka. Společně s autorem prožijete konec války a osvobození. Dozvíte se, jak krátce před zákazem navštěvoval Junáka a proč nikdy nevstoupil do Pionýra ani do Svazu mládeže. V dalších kapitolách se stanete hosty svérázné pražské domácnosti.

Z autora se tehdy stal nekonformní kluk ulice. Uvidíte ale, že právě tento bývalý pásek je ideálním průvodcem po tehdejším Václavském náměstí, zvaném generací potápek a pásků Trafalgar nebo také Trafouš. Dozvíte se, proč nemalá část mládeže i v období tvrdých padesátých let uvnitř komunistického státu obdivovala Spojené státy a jak to dávala najevo. Autor se nevyhýbá ani Vyšehradským jezdcům, které znal. To byl první tuzemský velký soudní monstrproces s chuligánskou mládeží. Jaboud mladé chuligány nijak neobhajuje, jak je to dnes někdy zvykem, ale uvádí zajímavé souvislosti. V knize najdete i řadu dobových fotografií.

Řekli a napsali o knize

„Jsem o pouhý rok mladší než vy a tak jsem si velice rád připomněl rané mládí v 50. letech v Praze. Váš popis sedí celkem přesně, až na to, že kino Čas bylo poněkud výše nad Korunou (č. 1) a sice v čísle 17. Trávíval jsem tam mnohá dopoledne za školou. Ba i do Boule jsem chodíval trsat, ovšem pro nás Boule byla kavárna Alfa (nikoliv Lucerna - tam se tančit nedalo) a Boule se jí říkalo proto, že se jmenovávala Boulevard a tento nápis byl na domě ze strany Františkánské zahrady ještě zcela nedávno. Dnes už tam patrně není, neboť došlo k celkové rekonstrukci paláce u Stýblů a bůh ví, co jim tam dnes vydělává peníze, když zrušili kino, Semafor a kavárnu myslím taky (už jsem tam dlouho nebyl, takže nevím jaký je současný stav). Rozhodně vám děkuji za skvělý čtenářský zážitek.“ – Čtenář Sv.

„Zajímavý pohled na komunistické Československo v padesátých letech nabízí vzpomínková kniha autora píšícího pod akronymem Jaboud. Nekomunista z antikomunistické rodiny nevzpomíná ve své knize Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky. Padesátá léta 20. století optikou politických procesů, ale očima kluka dorůstajícího do věku tzv. pásků. Dnešní mládeži je tento kdysi velký kulturní fenomén už poněkud vzdálen Jen mihotavě přežívá díky ústřední melodii z filmu Starci na chmelu, kde se zpívá že „svět v nich ale viděl pásky“, nebo díky Hřebejkově filmovému retro muzikálu Šakalí léta.

Jaboudova kniha je psána s velkým vtipem, takže starší generace nad ní mohou nostalgicky vzpomínat, mladší se mohou dobře pobavit. Autor knihy blíže osvětluje dobové souvislosti páskovství. Objasňuje, proč se Václavskému náměstí v Praze slangově říkalo Trafouš a jak důležité shromaždiště to pro úpadkovou buržoazní mládež bylo. Ačkoli autor v knize otevřeně přiznává, že odmítnutím vstoupit do Pionýra se automaticky dostal mezi uličníky, vyhlášených Vyšehradských jezdců se nijak nezastává. Dobová propaganda tento gang jednostranně paušálně prezentovala jako učebnicový příklad úpadku buržoazní nekomunistické mládeže. Autor však svými vzpomínkami potvrzuje, že skutečnost byla snad jen o něco méně ideologická. Kniha ukazuje, že i na pozadí drsného stalinismu se odehrávala všední pěna dní. Pokud chceme minulosti rozumět komplexně, je třeba číst i knihy typu Jaboudových vzpomínek. Pak si minulost nebudeme démonizovat ani idealizovat. Kniha je doplněna rodinnými fotografiemi autora a také několika zdařile vybranými reprodukcemi z dobového tisku. Díky nim autorovo vyprávění drobných klukovských příběhů získává plastičtější rozměr.“ – Knižní novinky, 2012

Související informace

Zajímavé doplnění najdete v článku Praga Piccola a Jaboudovy vzpomínky.

Objednejte si i pokračování od téhož autora – knihu Jak mě sledovala Státní bezpečnost a jiné vzpomínky

Bibliografické údaje