V knize Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky hraje Praga Piccolo důležitou úlohu hned v několika Jaboudových povídkách. Zmiňme se proto o tomto legendárním vozidle alespoň několika slovy.
Vůz Praga Piccolo, lidově označovaný jako Praga Piccola nebo prostě jen Piccola, někdy je též uváděn jako česká Fordka T.
Legendární model pražské automobilové továrny Praga. Jak název napovídá (piccolo znamená v italštině malý), mělo se jednat o menší rodinný vůz. – Byť svým celkově skvostným vzezřením dnes zachovalé exempláře Pragovky Piccolo nijak male nepůsobí.
Automobil Praga Piccolo byl zřejmě nejrozšířenějším modelem osobního automobilu na tuzemském předválečném trhu. Byl známý svou spolehlivostí, výdrží a celkově kvalitním provedením. Byl jedním slovem populární. Výroba Piccoly probíhala v celkem v 36 sériích mezi lety 1924 až 1941. V průběhu tohoto téměř dvacetiletého období prošel původní model samozřejmě značným vývojem.
Pokud bychom však na českém meziválečném trhu hledali nějaký ekvivalent k americkému lidovému vozidlu Ford T, byla by Praga Piccola patrně tím nejvhodnějším modelem, byť vyráběným v jiných podmínkách a o dekádu později. Ve většině sérií se jednalo o lehký, jednoduchý a ve srovnání s jinými automobily cenově dostupnější lidový vůz. Praga Piccola patřila k vozidlům, jimiž dobové automobilky reagovali na zájem širokých lidových vrstev po vlastním autě.
Jaboud však ve své knize nevzpomíná na dvacátá a třicátá léta, ale na éru poválečnou. Předválečné Pragovky se pomalu stávaly minulostí. Poválečné lidové vrstvy měly dostat něco méně buržoazního. Přesto Piccoly i nadále jezdily i se svým buržoazním rodokmenem. Rozhodně to ale nebyl obvyklý nebo moderní vůz. I v tom se však ukázala piccolácká výdrž.
Jak to přišlo, že se do rodiny dostal i Piccola Jaboud popisuje těmito slovy:
„Jednoho dne přišel domů s tajuplným výrazem, mluvil v jinotajích, až nás vyzval, abychom se šli podívat ven před dům. A tam to stálo. Tmavomodrá Praga Piccolo …
Auto bylo z roku 1929 nebo 1931. – Přesně nevím, protože v technickém průkaze byla na různých místech uvedena odlišná data výroby. Otec učinil nákup auta »výhodně« od jednoho řezníka, který v něm vozil telata i prasata. Ovšem vnitřek auta byl jakž takž vyčištěný.
Otec vytáhl slavnostně kliku a začal obřad, který jsme zakrátko a nadlouho dobře znali, protože vždy motor natáčel až do úmoru. Když motor konečně naskočil, vesele jsme nasedli a jeli na projížďku do Prokopského údolí – cíle mnoha výletů kousek za Prahou…“
Další si už sami přečtete v knize Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky.
