Jarmila Křížová: Do bytu psa nechci!

Zdánlivě jednoznačný název knihy je vtipným příkladem toho, že co nejvíce odmítáme, toho pak dostaneme největší díl. Autorka popisuje milým, vtipným a pravdivým způsobem své vlastní peripetie s původně odmítavým postojem, který se postupně změnil v neplánované shromažďování domácích zvířátek. Pro malou dceru, která toužila po pejskovi k mazlení, postupně pořizovala náhradní zvěřinec v podobě akvarijních rybiček, morčat, pak přišly na řadu činčily, králíci a v průběhu toho samozřejmě i několik psů a koček.

Kromě toho, že se dozvíte, jak konkrétně v autorčině rodině rozrůstající se zvěřinec zvládali a co vše přitom prožívali, velice se také nasmějete. Nemalá část knihy se odehrává v panelovém bytě začátkem devadesátých let 20. století. V závěrečných kapitolách se spolu s autorkou a jejími zvířaty už budete muset přesunout do malého rodinného domku. Jen tak mimochodem zjistíte, jaký je rozdíl mezi morčetem a činčilou. Při čtení pasáží o socialistickém zdravotnictví, kdy mnozí lékaři s pacienty jednali jak s pracovním materiálem, se neubráníte srovnání se současnou situací. Toto je skutečný příběh, jak ho napsal sám život…

Řekli a napsali o knize

„Velmi, velmi milé vyprávění. Jako bych se vrátila do dětských let vlastních dětí a prožívala s nimi téměř to samé. Mami, pořiď mi pejska, budu se starat, všechno udělám, je to mé největší přání v životě - a uplakané oči žadonícího dítka.“ – Jana, čtenářka na webu Kosmas.cz

„Tohle je moc pěkná kniha. Měli by ji prodávat ve všech knihkupectvích a možná i ve zverimexech. Je zábavná i poučná :-D “ – Miška, čtenářka na webu Ekolist.cz

» Rozhovory s autorkou knihy si můžete přečíst v týdeníku Sedmička a také na serveru 5plus2.

Bibliografické údaje